Příběh z lektorské činnosti

 

Příběh lektorské činnosti lektorky Dany Eliášové, Pavučina o.p.s. Ostrava:

V tomto období jsem měla hlavně programy primární prevence. Tři roky jsme se modlili za možnost mít programy na škole, která je na dohled od našich kluboven. Nedovolili nám ani vyvěsit letáček s nabídkou klubů. Na škole se tento školní rok změnil ředitel i preventista a objednali 13 programů na druhém stupni. Ještě před prvním programem však přiběhla jejich paní psycholožka a předvedla scénu. „Co jste zač? Jaká Pavučina?? Co to má znamenat? Vy jste co?" Jsem Bohu vděčná za lidi, kteří se za mě modlí. Boží pokoj byl silnější než strach a obavy. Paní psycholožka přišla pak i na můj program o šikaně, ale Bůh se oslavil a celou situaci měl plně pod kontrolou. Stalo se mi to podruhé v životě, že osmáci po ukončení programu spontánně zatleskali. Programy na škole proběhly všechny a některé děti se nechaly pozvat a začaly chodit do klubů. Jednu deváťačku Kláru oslovil program Peníze. Na výzvu: „Udělat něco pro druhé“ reagovala a začala jako dobrovolník pomáhat s menšími dětmi, které chodí do našich klubů.

Mám radost, že už 5 dětí z klubů Klika začalo docházet také do sborového Dorostu, který se schází v budově církve. Tam se poprvé seznamují s příběhy z Bible a dovídají se pravdy o Bohu. Poprvé slyšely, jak se můžou modlit. Pouze tři děti v dorostu jsou z křesťanské rodiny a myslím, že i pro ně je teď dorost mnohem zajímavější a veselejší. Mně osobně to naplňuje radostí a vděčností Bohu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *