Pracovníci organizací za dobu svých mnohaletých zkušeností mohou vyprávět mnoho příběhů. Některé by se jistě dotkly našeho srdce, jiné by nás překvapily, že se skutečně staly a vesměs by všechny vydaly na pěkně tlustou knihu.
Vybrali jsme alespoň několik zážitků lektorů, abyste si uměli představit, jaká práce se za touto činností skrývá.
Přijela jsem do jedné malé školy blízko Plzně s programem „Moje cesta na svět“ pro třetí třídy. Modlila jsem se za hladký průběh, ale dělo se to, čeho se každý lektor obává – nic nefungovalo. Starý počítač. Pomalý. Nekonečně dlouho se spouštěl, pak aktualizace, nenačítal mou flešku, když ji konečně načetl, ukázalo se, že nefunguje zvuk. Daťák neměli… Vevnitř jsem zuřila, připravovala jsem si proslov na téma -„ Paní učitelko, ve smlouvě vaše vedení podepsalo, že bude vše potřebné připraveno na program a v takovémto případě máme nárok od smlouvy odstoupit a program se konat nebude.“
Paní učitelka byla důchodkyně. Stará paní, kterou povolali, když třídní dlouhodobě onemocněla. Byla šedovlasá, malá a hrozně nešťastná, pořád se omlouvala. Zlomilo mě to. Řekla jsem jí, že se nic neděje, že to zvládneme i bez počítače a odhodlaně jsem si svolala děti na koberec do kroužku. Poprosila jsem paní učitelku o velkou čtvrtku, kterou jsme si dali doprostřed a začali jsme. A bylo to ÚŽASNÉ! Kreslili jsme si lidské vajíčko, závodící semínka, pupeční šňůru, maminku, které roste bříško a když jsem vyndala z brašny modely miminek v děloze, děti byly úplně užaslé, soustředěné, měly spoustu otázek a dvě hodiny utekly jako voda.
Při loučení měla paní učitelka slzy v očích. Řekla: „ Paní lektorko, vy jste mi přivezla něco nesmírně cenného. Vy jste mi připomněla mojí maminku. Ona si s námi dětmi vždycky povídala u kamen. Nás bylo hodně dětí, byli jsme chudí, ale byli jsme hodně pohromadě a pořád jsme si povídali. To byl krásný, opravdový život. A vy, když jste dnes vyprávěla dětem, tak jste nám sem ten opravdový ŽIVOT přinesla. Děkuji Vám za to“… a objala mě.
Byla jsem z toho trošku zaskočená a zároveň dojatá. Odjížděla jsem velmi pokorná a plná, vděčná Bohu, že mě zastavil, když jsem chtěla arogantně vytýkat nefunkční techniku.
lektor Jana Řezníčková, profil na Najdilektora.cz
Národní iniciativa pro život, o.p.s., https://niz.cz/
Ve škole jsem řešila případ šikany u žáků 3. třídy. Do třídy přišel nový žák. Moc do třídy nezapadl. Choval se trochu „divně“. Jeho chování dráždilo spolužáky natolik, že při nejbližší příležitosti vymysleli společný plán. Porušil pravidla hry, tak si zasloužil pár kopanců a bušení. Nikomu nepřišlo divné, že je jich pět na jednoho a je zavřený a nemůže utéct. Zdá se nám to kruté, ale děti to tak mnohdy nevidí. Proto jsme tu s programy Etické dílny®, kde předáváme dětem něco jako recepty, návody, jak spolu vycházet, kterými se jim snažíme otevřít oči. V programu „Jak překonat starosti ve škole“ učíme žáky, jaký je rozdíl mezi škádlením a šikanou a co dělat. když jsem obětí šikany.
lektor Kamila Havlíčková, profil na Najdilektora.cz
Hope4kids, z.s., https://www.hope4kids.cz/
Děti si sedají do kroužku na zem. Blíží se konec první části programu a jdeme se rozptýlit hrou. Každé dítě dostává plastový kelímek – takový, do jakého vám na plovárně natočí limonádu. „Jedna“, říkám nahlas a uchopuji rukou svůj kelímek, který leží přede mnou. „Dva“ – posunuji kelímek k chlapci, který je po mé pravé straně a pouštím jej. A zase „Jedna, dva“, „Jedna, dva“. Prvních pár pokusů je nezdařených, pak už se ale kelímky svižně a rytmicky posouvají celým kroužkem, ruce dětí jdou dopředu, do strany, dopředu, do strany… Měníme směr. Kelímek posíláme spolužákovi po levé straně. Už nám to jde. „Chtěli byste si to zkusit beze mě?“ Děti nadšeně souhlasí. „OK, tak je to jen na vás.“ Po chvíli nadšení přichází vystřízlivění.
„Máme posouvat doprava nebo doleva?“
„Kdo bude počítat?“
„Kdo řekne STOP, když nastane chaos?“
Trvám na tom, že hru nevedu. Dětem se v hlavě přehazuje pomyslná výhybka. Líbí se mi, jak začínají přebírat zodpovědnost. Postupně se ujímají rolí. Chvíli to vypadá, že to vzdají, protože kelímky se někde nakupily, hra nemá spád a přestává je bavit. Nevzdávají to ale a nakonec jim to šlape.
„Proč myslíte, že jsme tuto hru hráli?“ Děti na to samy přichází. Při aktivitě Kelímky jsme si zkusili, jak je důležité, aby někdo dobře „velel“ a jaké to je, když nikdo nerozhoduje. Děti samy uznaly, že když hře někdo velí, tak je přitom větší zábava. Vyzkoušely si, že je lepší nedokonalý vedoucí, než žádný. Rodiče také nejsou dokonalí. Dělají chyby, učí se za pochodu. Vidím na dětech, že se na chvíli vžily do role někoho, kdo musí velet. Že vést druhé není legrace.
Polovině dětí se rodiče někdy omluvili. Druhá polovina to zatím nezažila. Proč? Protože sami rodiče to nikdy nezažili. Děti říkají, že omluva rodičů je v jejich očích nesnižuje, naopak. Připomínáme si verš z Bible, který jsme si v první hodině vyluštili v kvízu: „Děti, poslouchejte své rodiče.“ Třída už teď více chápe, proč je to mezi lidmi takto již po tisíce let nastaveno.
lektor Adéla Strojková, profil na Najdilektora.cz
Hope4kids, z.s., https://www.hope4kids.cz/
Tyto čtyři měsíce jsem prožila několik velmi zajímavých příběhů, které se mě osobně dotkly a v mé lektorské práci mě posunuly. Setkala jsem se s dívkou, která si po programu o HPV dodala odvahy a přišla se za mnou poradit ohledně nemocí, které dostala po znásilnění před dvěma měsíci. Nakonec se neradila jen o nemocech, ale taky o nahlášení celé situace policii. Velmi jsem si vážila její důvěry. Nechtéla jsem ji zradit a přesto jsem cítila povinnost povědět o našem rozhovoru metodičce, když se mě ptala, jak to s žáky na jejich škole šlo. Silným důvodem říct ji o tom byla i aktuální potřeba, aby ji s řešením problému pomohl někdo místní. V mých možnostech jiná pomoc než rada nebyla, kvůli vzdálenosti školy.
Její příběh mohl být příběhem jakékoliv jiné dívky a nebyl prvním takovým, který jsem slyšela. Vyprovokovalo mě to k rozhovorům s dalšími lektory o tom, jak je správné zachovat se v situaci, jako byla tato.
lektor Drahoslava Stehlíková, profil na Najdilektora.cz
ABATOP, z.s., http://www.abatop.cz/
lektor Tomáš Řehák, profil na Najdilektora.cz
ABATOP, z.s., http://www.abatop.cz/
Během programu „Moc slova“ se jeden chlapec přišel doptat, jak má řešit své osobní problémy. Odpověděl jsem mu, že by to mohl říct někomu, komu důvěřuje. Pokud by nikoho ve svém okolí nenašel, může se určitě obrátit na školního psychologa nebo na bezplatnou poradnu Otazky4teens.cz zřizovanou Hope4Kids.
Chlapec za mnou po programu přišel, aby mi poděkoval za odpověď.
lektor Josef Kostelecký, profil na Najdilektora.cz
Hope4kids, z.s., https://www.hope4kids.cz/
Poslední škola, kterou jsem letos navštívila byla v Horní Plané, což je malé městečko téměř u hranic s Německem. Musela jsem vyrazit den předem a přespat u přátel v blízké vesnici, abych stihla ranní výuku.
Když jsem vstoupila do sborovny, zaskočilo mě halasné zvolání učitelky v tygrovaném oděvu : „Hele, přijel sex!“ Paní učitelka byla typ sebevědomé ženy, která vždy vše říká na rovinu a má ve všem jasno. Oznámila mi, že budu učit v její třídě a že vůbec nechápe, co bych její dětem mohla ještě říct, protože ona jim už řekla vše. Ukázala mi též velmi odvážnou encyklopedii sexu, z níž čerpala. Vysvětlila jsem , že nejedu učit sexuální techniky, ale preventivní program, který otevírá komunikaci o intimitě provázející vznik lidského života. Zatvářila se tak pohrdavě a zklamaně, že jsem měla chuť utéct.
Program děti od počátku chytil, doslova mi visely na rtech, když jsem mluvila o problematice studu, o soukromí a o nebezpečí sexuálního zneužíváni. Když jsem položila otázku, výborně a živě diskutovaly ve skupinách. Když zvonilo na přestávku, všichni žáci prosili, ať pokračujeme dál, že přestávku nepotřebují. Ve druhé části jsme hovořili o změnách, které je čekají v dospívání a následně o jejich proměně v muže a ženy, kteří se jednoho dne stanou rodiči malého křehkého dítěte. Chvílemi bylo úplně posvátné ticho… Na závěr programu děti tleskaly a k mému úžasu přistoupila paní učitelka „tygřice“, objala mě a řekla, že to byl vynikající program a že jsem její krevní skupina.
Následně jsem se dozvěděla, že všem kolegům ve sborovně oznámila, že se velmi mýlila a že program je tak skvělý, že ho bude všem doporučovat.
lektor Jana Řezníčková, profil na Najdilektora.cz
Národní iniciativa pro život, o.p.s., https://niz.cz/
