„Nejsilnější pro mě byl program v jedné osmé třídě, kde jsem měla dopředu informace, že je to extra složité, že třída je nezvladatelná, jsou tam Romové, Mongolové, Ukrajinci a Češi, žák s diagnózou poruchy chování, který bývá agresivní a bojkotující autority či na ně útočící atd. Tak jsem hodně vyhlížela Boží zdroje a do modliteb přizvala více lidí než obvykle. Ze startu besedy jsem měla pocit marnosti, část lidí vypadala, že vůbec nerozumí, zbytek mluvil a křičel jeden přes druhého a velice nepěkně na sebe reagovali (když měli odpovědět na mnou položenou seznamovací otázku). Do toho mi ještě před besedou řekli, že na druhou hodinu tam s námi bude pan ředitel. Tak to je fiasko, myslela jsem si v prvních 5ti minutách a psala pod katedrou manželovi, ať se modlí. Nicméně Bůh je super a po startovní “krizovce“ děcka bylo schopna klidně poslouchat mou osobní zkušenost se šikanou, výborně zvládli diagnostickou hru i další aktivity. Tak jsem si hluboce oddechla a myslela si, že je vyhráno. Pak přišla pauza a o ní vypukl totální chaos, kdy éterická bílá holčina udělala naschvál obřímu agresivnímu klukovi s poruchou chování. On jí začal honit a cestou porážel židličky i spolužáky, ona utíkala, ostatní přilévali olej do ohně. Za ním běžela jeho drobná asistentka a snažila se ho zpacifikovat. Přemýšlela jsem, jestli mě taky omylem neporazí a snažila se zvládnou zklidnit zbytek třídy. No bylo to veselé.
Na druhou hodinu pak pan ředitel nepřišel – musel k lékaři (tak jsem pak říkala doma manželovi, že to přemodlil :o)). Druhou hodinu zase chvíli trvalo, než se mi děcka povedlo zaujmout (což jsem se až po programu dozvěděla, že je normální jev u této třídy). Kdyby mi to řekli dopředu, mohla jsem se na to připravit. Ale pak druhá hodina proběhla poměrně v pohodě, kluk s poruchou chování s námi mohl celou dobu zůstat (jindy často musí být vykázán pryč ), děcka spolupracovala v pohodě. Školu to nadchlo a pro tuto problematickou třídu chce další programy. Bůh je dobrý!
Další z programů už se třídou proběhl a díky zkušenostem, které jsem měla, jsem se mohla dobře připravit a např. na začátky hodin místo mluvených aktivit dát vždy video, které žáky zaujalo a pak už jsem měla jejich plnou pozornost i zapojení v aktivitách. Ve třídě je i jedna dívka, která navštěvuje následné akce Mostu. Přišla se za mnou po besedě rozloučit a objala mne. To bylo moc milé, na následných akcích se ke mně zatím takto osobně neměla. Co bylo překvapující, tak chvilku po ní došla ukrajinská dívenka a chtěla taky objetí! Kéž skrze to obětí zakusila kousek Boží lásky.“